Společnost C-M-T

Jana Flechtnerová (27) má mezi modelkami zvláštní prvenství. Je totiž první manekýnou, které se podařilo prorazit navzdory tělesnému postižení. Jana trpí nemocí zvanou Charcot-Marie-Toot neboli CMT, při které se postupně zhoršuje hybnost dolních i horních končetin, a je odkázaná na francouzské berle. I přes svůj handicap si ale půvabná brunetka dokázala vybudovat velmi slibnou kariéru.

Je milá, krásná a sympatická. A taky pěkně "od rány". "Říkala jsem si: Proč by se modelkou nemohla stát holka s handicapem? Proč bych třeba já nemohla nafotit reklamu?" vzpomíná Jana na okamžiky, kdy v ní uzrálo rozhodnutí proniknout do světa modelingu. Podařilo se jí to v rekordním čase šesti měsíců. "Je to vlastně hrozné rebelství. Taky bych mohla mít mindrák, že mám ošklivé nohy nebo mi nefungujou, ale o tom to přece není. Proto jsem se rozhodla, že to zkusím a ukážu jim, že i když nejsem dokonalá, tak můžu být modelkou."

Rekordní start

Odrazovým můstkem se pro Janu stal internetový server www.svetmodelek.cz. Jeho majitele odvážná, tehdy šestadvacetiletá kráska zaujala, a tak její fotky rozeslal několika fotografům. I jim padla Jana do oka a brzy proběhlo první fotografování. Dneska má první česká handicapovaná modelka na kontě desítky půvabných fotografií (ve svatebních šatech i v sexy spodním prádle), titulní stránky časopisů Vozíčkář a Bulettinu Společnosti C-M-T a je tváří kosmetické firmy.

Zažité představy o handicapovaných lidech ale Jana neboří zdaleka jen svými úspěchy v modelingu. Vystudovala sociální patologii a sociální pedagogiku a navrch ještě speciální pedagogiku. Lákají ji i adrenalinové sporty. Tandemový seskok, rogalo, rally…
Jednoho svého snu už se ale musela vzdát - nevzali ji na vytouženou policejní akademii. "Tam bohužel vyžadují stoprocentní zdravotní stav a já bych neprošla fyzickými testy," říká smutně. "Do jisté míry mi to připadá jako diskriminace. Vždyť v kanceláři bych klidně pracovat mohla."

"Modelkovské" trable

Úplně první Janiny krůčky v modelingu ale žádný velký úspěch nevěštily. Jako první totiž "sexyberlička", jak Janu překřtili její spolužáci z vysoké školy, oslovila renomované modelingové agentury. Právě ty, na jejichž webových stránkách se to hemží krásnými a zdravými dívkami. Jana chtěla poradit, co má jako handicapovaná udělat, když se chce stát modelkou. Ani z jedné agentury nepřišla odpověď. "Ozvaly se až po té, co vyšly moje první fotky," vzpomíná Jana. "Ale mám svoji hrdost, a tak jsem je odmítla. Snažím se ukázat, že se můžete prosadit i bez toho, abyste byla otrokem nějaké agentury a obíhala castingy."

Od většiny modelek se jejich handicapovaná kolegyně liší i tím, že ji moc nebaví hovory o dietách, módě nebo kosmetice, a spíš než za oblečení utrácí za knížky. I tak už ale stačila posbírat pár "tradičních" modelkovských příběhů. Třeba ten o focení svatebních šatů v mínus 12 stupních Celsia, nebo nákupech bot na podpatku. Ty mívají obvykle stejný průběh. Užaslý prodavač se marně snaží dámu na vozíku přesvědčit, že v botách na jehlách nebude moct chodit.

Nemoc? O tu se nestarám!

Jana má jeden velký sen - ráda by jednou "šla" klasickou přehlídku. Ne tu pro postižené, ale chtěla by jet na vozíčku mezi zdravými dívkami. "Já se totiž mezi postižené nepočítám," říká. "Nevyrůstala jsem mezi nimi, takže jsem zvyklá na normální život." Půvabná modelka tak navzdory svému handicapu dál bydlí v bytě ve třetím patře jedné opočenské bytovky. Spolu s maminkou, která má stejné postižení. O své nemoci vám toho ale mnoho nepoví. "Já si své postižení prostě nepřipouštím. Nepatřím k těm, kteří surfují po internetu a shánějí si informace. Nepovažuji to za důležité. Spíš mi to připadá, že čím víc toho člověk o své nemoci ví, tím víc upadá do pasivity. A říká si: nemůžu tohle a támhleto, tak má to ještě vůbec cenu?" Svůj handicap si tak naplno uvědomí jen ve chvílích, když se uchází o práci. "Jsem z malého města, takže sehnat práci je problém. A když ke všemu v životopisu uvedete, že jste tělesně postižená, rovnou z vás udělají takovou tu znetvořenou osobu, která je nekomunikativní a práci nebude zvládat. Prostě Vás předem totálně odepíší."

Zářná budoucnost?

Jana Flechtnerová se ale jen tak nedá a za svoje plány se dovede prát. Jejím největším přáním je pomoci podobně handicapovaným lidem prosadit se. "Postiženým lidem často chybí sebevědomí. A já bych byla strašně ráda, kdyby mě nějaká mladá holka následovala. Kdyby do toho šla a dokázala se prosadit." A právě k tomuto cíli se upírají Janiny plány. V budoucnu by si kromě moderování rádia pořídila vlastní malou modelingovou agenturu, která by pomáhala právě takovým dívkám. "Moc bych chtěla těm šedým myškám, které sedí doma, pomoct trochu se zviditelnit. Poradit jim s líčením, oblékáním, zprostředkovat jim nějaké focení. Naučit je, že když mají třeba krásné oči, nemusí se bát je zviditelnit. Prostě jim trochu zvednout sebevědomí."