Společnost C-M-T

Jana Flechtnerová (27) se narodila s nemocí C-M-T, tělesným postižením, které ji bude provázet celý život. S nepřízní osudu se ale poprala a stala se první handicapovanu fotomodelkou v Česku.

První roky života trávila Jana spoustu času u svých prarodičů na venkově. "Dodnes zbožňuji podhůří a horskou krajinu, kde jsem si kdysi užívala období dětských her. Tehdy mi ale život ukázal i svoji odvrácenou stránku, a já byla čím dál tím více nemotornější a často padala k zemi. Zhruba ve třech letech bylo jasné, že trpím chorobou C-M-T. Navštívila jsem tenkrát mnoho lékařů a od té doby z nich mám panický strach. Docela často se totiž stávalo, že mi jeden lékař doporučil určitý postup léčby, a za pár měsíců mi ho jiný lékař striktně zakázal.

Doktorům se tedy v rámci své choroby spíše vyhýbám. Oba rodiče mě hned od začátku vedli k tomu, že musím být soběstačná a vychovali mě jako normální dítě, bez nějakých úlev či výhod," svěřuje se krásná tmavovláska. Janin nástup do školy však odstartoval pro její rodiče spoustu bezesných nocí. "Byla jsem žáček zlobivý, neposedný, hubatý a odmítala jsem psát domácí úkoly. Takových dětí se najde spousty, jenže já jsem se k tomu špatně pohybovala, a tím prý narušovala morální vývoj svých spolužáků. Táta s mámou dostávali spoustu anonymů, kde je ostatní rodiče žádali, ať mě přeřadí do speciální školy. Jenže díky tomu, že nenašli odvahu se pod svůj dopis podepsat, a protože učitelům naštěstí moje nemotorná chůze nikterak nevadila, zůstala jsem i nadále žákem základní školy," usmívá se spokojeně Jana.

Z berlí mindráky nemám

V období puberty ale nastal zlom. Jana měla čím dál tím větší potíže se stabilitou, a tak se musela naučit chodit o francouzských holích. V lásce jí to však ani trochu nevadilo. "Chůzi o berlích jsem zvládla v pohodě, i když je fakt, že jsem se s nimi dodnes nenaučila chodit ze schodů a do schodů. Tam, kde chybí zábradlí, musím požádat někoho o pomoc, protože se bojím pádu. Z holí jsem ale nikdy mindráky neměla. Beru je jako dekorativní prostředek a tvrdím, že někdo nosí brýle a já holt berle. Ani s balením kluků jsem neměla problém. Nikdy jsem totiž netrpěla komplexem méněcennosti, a jsem přesvědčená, že muži ve skutečnosti nehledají jenom nádherné ženy bez vady na kráse a s dokonalými křivkami. Myslím, že spíše chtějí partnerky v jejichž přítomnosti se cítí dobře, které jsou samy se sebou vyrovnané a mají často úsměv na tváři.

Důkazem toho je skutečnost, že i já žiji s báječným zdravým mužem, kterému můj handicap nevadí a rád mi pomáhá s věcmi, jež sama nezvládnu. Jsme spolu šťastní, ale vzhledem k dědičnosti mé choroby a možným zdravotním komplikacím neuvažujeme o dítěti. Ráda cestuji, řídím auto a věnuji se sebevzdělávání. Když jsem po maturitě nastoupila na pedagogickou fakultu, stal se ze mě "věčný student". I na nějaké to vydělávání korunek došlo. Postupně jsem se zapojila do pracovního procesu, vedla poradnu v oblasti závislosti a prevence, určenou především pro rodiče, a spolupracovala na výzkumných projektech zaměřených na osoby se zdravotním handicapem," říká sympatická žena.

Spousta nabídek

V jedné oblasti drží Jana doslova prvenství. Nejenže se letos na jaře stala mediální tváří Společnosti C-M-T, ale vrhla se i na fotomodeling. "Trošku mě štvalo, že k profesionální spolupráci hledají agentury jen mladé pohledné slečny bez viditelné vady na kráse. Tehdy jsem si řekla, proč by se fotomodelkou nemohla stát i handicapovaná dívka, která splňuje všechna přísná kritéria. Oslovila jsem několik agentur a poslala jim pár svých amatérských fotografií.

A ono to vyšlo". Své první focení jsem absolvovala u talentované slovenské fotografky Andrey Zavarsky, od které jsem kromě nádherných fotek dostala i spoustu užitečných rad. Po zveřejnění fotografií mi najednou začaly přicházet další nabídky k focení a od médií jsem obdržela titul "První handicapovaná modelka v ČR". Dala jsem tak okolí jasně najevo, že tělesně postižený člověk není znetvořená obluda, jak se často říká. I postižený musí mít přece rád své tělo, nestydět se za něj a být psychicky vyrovnán se svým údělem," vysvětluje svoje úsilí Jana.

Vánoce s přítelem

V současné době se Jana těší nejvíc na Vánoce, které poprvé prožije společně se svým přítelem. "Je nádherné, že svátky strávím s člověkem, kterého miluju a kterého si moc vážím. A co bych si přála pod stromeček? Aby se odstranily mezilidské bariéry a na osoby s handicapem se nepohlíželo jako na "něco" odlišného. Nikdo z nás přece neví, kdy může ztratit zrak nebo třeba skončit na vozíku. A mým osobním přáním je, aby mi dobře dopadla ortopedická operace pravého kotníku, která mě čeká. A taky bych chtěla čtyřkolku, mohli bychom pak s přítelem vyrážet do přírody a do hor," loučí se zamilovaná fotomodelka.